Funkce LET je výkonný nástroj pro optimalizaci a zlepšení čitelnosti složitějších vzorců.
Tato funkce umožňuje pojmenovat části výpočtu a opakovaně tyto pojmenované části použít v rámci jediného vzorce.
Využitím funkce LET můžeme:
- Minimalizovat redundantní výpočty
- Zvýšit čitelnost složitých vzorců
- Zjednodušit ladění a úpravy vzorců
Syntaxe
LET(název1, hodnota1, [název2, hodnota2, …], výpočet)
- název1 – název proměnné (nemusí být v uvozovkách, ale musí být platný)
- hodnota1 – hodnota nebo vzorec, který je přiřazen k danému názvu
- výpočet – konečný výpočet, ve kterém se použijí definované proměnné
Základní syntaxe funkce LET obsahuje definici 1 proměnné a jeden výpočet:
Proměnných můžeme definovat více a hodnoty přiřazené k této proměnné můžeme zadat zápisem konstanty, odkazem na bu%nku nebo oblast buněk nebo i pomocí výpočtu.
Příklad pokročilého využití funkce LET – pomocí funkce LET a dvojice funkcí SEQUENCE vytvoříme multiplikativní tabulku malé násobilky.
Příklad využití funkce LET pro opakovaný zápis části výpočtu – funkce POLÍČKO vrací název aktivního sešitu včetně adresářové cesty.
Pro zobrazení pouze adresáře, kde je sešit uložen musíme odstarnit hranaté závorky a z původního řetězce ponechat je adresářovou část. Standardní výpočet vyžaduje dvojí zápis funkce POLÍČKO (buňka B4). Pokud použijeme funkci LET (buňka B10) postačí zadat funkci POLÍČKO pouze jednou a to jako definovanou proměnnou.
Zobrazené příklady a další možnosti využití funkce LET naleznete v přiloženém souboru
